JARABÁCI - HISTORIE

Přihlásit k odběru pozvánek na koncerty
 
 
 
 

10.2.2012-16. srpen 2017 (Středa)

Při křtu CD jsme si prvně společně zahráli kompletní ve čtyřech i s Davitem. Kdykoli tomu budou v budoucnu hvězdy nakloněny, budeme to opakovat, protože nám to přišlo více než zábavné. Premiérově a přitom bez jediné zkoušky jsme společně předvedli dva melodramy a také několik písní z CD. Vypečeným večírkem jsme pak v dubnu v Pražském Futuru s dalšími kapelami pokřtili kompilační CD 'Druhá nejrychlejší kolektivní hra' Festivalu stejných ksichtů. Vraťme se ale malinko zpět - už v polovině roku 2011 začal Jirka v některých zbrusu nových kusech osedlávat bendžínko, aby měl Kuba volné ruce na trumpetu nebo harmoniku. A ono to do sebe krásně zapadlo! Povzbuzen tímto zdařilým experimentem začal Kudyd vozit s sebou na pár písniček kavakíňu. Jirka to samozřejmě nemohl nechat jen tak a obratem si pořídil akustickej těremin neboli pilu. V jedný písničce dokonce už už hrozilo, že nebude čelo vůbec, ale nakonec vše zachránil Kuba. Že by čelům v Jarabákách odzvonilo, se proto zatím ještě říct nedá...

15.9.2009-9.2.2012

Už to skoro vypadalo na ručník, když vtom se objevily texty. Textaře (a nejen to) Davita jsme objevili čirou náhodou, jestli spíš tedy náhody existují, i když jistou zajímavost nepostrádá fakt, že od něj přilétla kupka textů, ale osobně jsme se vlastně dlouho nepotkali. Každopádně ze čtvrttovarů a polotovarů toho nevzniklo mnoho, protože jak to tak bývá, vzniklo něco úplně jiného. V nových písničkách už nebyl saxofon a s napětím jsme očekávali, jak se nakonec ustálí sestava. Ale hlavně už to zase jelo! Ona by to stejně ustálená sestava nikdy nadlouho nebyla. To by totiž zhusta zavánělo stereotypem, a to nelze připustit. Je potřeba dát šanci každému byť na první pohled třeba naprosto scesnému nápadu. V sestave Jirka s Kudydem čela a Kuba střídá trumpetu, akordeon a bendžo jsme na sklonku roku 2010 natočili CD "Blues dvou čel". Dotočení a smíchání CD ve studiu Jámor bohužel těžce konkurovaly práce mistra zvuku na rotoskopií stihlém Aloisi Nebelovi a tak se to cédéčko dostalo na svět víc než rok po svém natočení a pokřtili jsme ho v únoru 2012 v Balbínově poetické hospůdce. Téhož večera jsme zde pokřtili také geokešku Jarabáků pojmenovanou "Ďábel".

15.9.2006-15.09.2009

A - podle už již lety vybroušeného postupu - v období, kdy nás to začínalo stále víc a víc bavit, a měli jsme už našrocenej repec na celovečerní masáž publika se to stalo. ZASE! Tentokrát Káda se na blíže nespecifikovaný časový úsek v délce trvání na nejméně rok omluvil z přítomnosti na území naší vlasti. Pravda - věděli jsme to už od srpna 2006, ale nějak jsme to neřešili až do zkoušky 21.září 2006, na kterou už Káda prostě nepřišel. Nehodili jsme však flintu do žita, kromě Kádových bicích jsme dali k ledu i kontrabas a hamondky. Naopak se vynořilo druhé čelo a kde se vzala tu se vzala sestava, která nepotřebuje zvukaře, kabely, mikrofony a spoléhá se na přirozený zvuk nástrojů a vlastních hlasů. Kádu jsme pak neviděli více než rok a stejně dlouho se neobjevil žádný nový text. O to více však vznikaly různé hudební polotovary a čtvrttovary a čekaly na svou příležitost. Jestli tedy měla přijít.

2004-14.9.2006

Ukecanej pamětník plká dál: "Od odchodu kytaristy jsme si dlouho zvykali. A zvykáme si snad ještě teď. To není jen tak, zažít si zvuk s kejtrou a chtít mít furt dobrej fílink i když tam ten part chybí. Prostě je to změna jako bejk. Snad teprve na Kořínku v Mentaurově u Litoměřic (v prosinci 2004, pozn. redakce) jsme částečně obstáli u svých zmlsaných uší. Tehdy se na chvíli zdálo, že se Jakub trvale usadil u piána. Během pár týdnů naskládal dva tucty pěkných písniček, ke kterejm teď dotváříme aranžmá. Jó, ale hlavně zoufale sháníme (a v nejzoufalejších chvílích i sami plodíme) texty. No postupně se ty songy kompletujou a zařazujeme je do repertoiru. S tím Kubou u piána to ale byla fakt mejlka. Vono se to totiž blbě nosí na zkoušky a na koncerty. Takže teď nás uslyšíte při koncertě v obsazení závislém na tom, zda je či není k dispozici místní piáno. Když néni, bere si Kuba s sebou akoš (akordeon, pozn. redakce).

1997-2003

"Přestali jsme tehdy hrát písničky pro kluky a holky, co jezděj do přírody, takže na nás skoro úplně přestali chodit diváci, protože jsme se nedokázali rozhodnout pro koho ve skutečnosti hrát chceme", zamotává se do vysvětlování despotický vedoucí souboru Kudyd: "Manželka exčlena Honzy Greena nám dokonce opakovaně řekla, že se jí víc líbily ty 'starý melodický kusy', ale vona to tak nemyslela. Nám naopak připadlo, že to najednou má ty řácký grády, že to šlape jako nikdy a tak jsme do toho šli s vervou. Dneska když vo tom přemejšlim, tak mi to připadá šílený a postavený na hlavu, ale bylo to tak, fakt nekecám. To se asi nedá líp popsat někomu zvenku. Prostě to tam tehdy bylo. Přidrželi jsme se přitom tradice rok co rok opruzovat svojí přítomností pražskou portovní porotu v klubu Mlejn a naše trpělivost přinesla své plody - sedmým rokem to nevydržela porota trempské porty a poslala nás do semifinále do Ústí. To neměli, dělat, protože naše Kalamajka nám vyhrála hlavní cenu v autorské soutěži. Zelenej nesmysl převzal od poroty Jirka sám (ostatní jsme ve výhru ani nedoufali a tak už byli tou dobou za jinými povinnostmi). V únoru 2000 jsme se pustili do prvního serióznějšího nahrávání a v dubnu U Rafa pokřtili 'Políček veřejnému vkusu', kde jsme zachytili jak už to tak na debutech bejvá, to co nám připadalo tou dobou nejlepší, i když ten drajv ze živáku se na studiovku úplně přenést nepovedlo. O pojmenování alba bylo jasno už dlouho předem - těmi slovy vždycky hodnotil nová aranžmá náš tehdejší elektrofonický kytarista Antonín Hluštík." Antonín byl v létě 2001 z kapely nekompromisně vyloučen (této nepříjemné záležitosti se ujal Káda, který Antonína vyhodil současně i z Klece, což mu starej Faker dodnes neodpustil) poté, co oznámil početí druhého potomka. S Antonínem kapela stihla ještě natočit EP "Žaves" a pak už přišel nový muž - Dušan Vainer. "Někteří škarohlídi nám říkali, že bez Antonína to už nikdy nebude ono a neměli pravdu, to nemohu říct. Znáš to - není holka jako holka, není suk jako suk a není Antonín jako Dušan a naopak. Dušan s náma hrál do konce roku 2003 a řekněme si rovnou - byly to krásné skoro dva roky, současně však nelehké. Bylo zapotřebí přepropracovat aranžmá vokálů, Kuba vyměnil kytaru za hamondky a do toho se podařilo udělat bezmála šest nových šlágrů a čtyřem starším úplně vyměnit kabátek!!!. Zvuk Jarabáků s Dušanem jsme zachytili napodzim 2003 ve studiu Jámor a jak už je to u nás marketingovým zvykem, k divákům to zatím nepouštíme. Necháváme to uzrát!", doplňuje kapelník Kudyd.


1993-1996

Cesta k pseudoúspěchu vedla přes bezbolestné personální výměny, ale i tak se sluší alespoň připomenout jména muzikantů, kteří vtiskli Jarabákům kus svého jáctví a pak zase v klidu odešli hledat svou mantru. Kytarista, zobcoflétnista, harminkář a dirigent spoluzakladatel Lumča Soukup (odešel do ústraní na přelomu let 1994 a 1995). Kytarista, rejžista a spolutakyzakladatel Honza Zelený se svým zlaceným konektorem (přestoupil ke konkurenčnímu ansámblu Amway v léte 1996). Zpěvačka Zdeňka Nová se vzdorovitým Pathosem, Orthosanem a Aramisem (Lumča s Honzou ji přivedli napodzim 1993, protože kapela bez zpěvačky je přece "hovno" kapela. No a pak ji nikdo nepozval na první podzimní zkoušku 1994 - to zase v souboru zvítězil názor, že zpěvačku radši ne). Trumpetista Milan Lloyd Tichý se vyskytl na jednom představení v Kocouru v roce 1995. Michal Hrozička Hroza nám se saxofonem a klarinetem vypomohl v Telči v létě 1996 když byl Kubajz v zámoří a pak ještě napodzim v Lišákovi v legendárním klarinetovém duu s Martinem Kudrnáčem Kopeckým. Houslistka Hanka tč. Fialková dnes Vošmiková nám vypomohla na pár představeních napodzim 1996 v Lišákovi a na Klamovce.

prosinec 1992

Sebevědomá trojice se odhodlává ohromit světové kotlíkářské hnutí a chvatně hledá výstižné pojmenování, kterého si žádá cyklostylovaná přihláška na základní kolo Porty. Lumča přichází s návrhy vzdáleně připomínající něco jako "Šerifův klakson" nebo "Smír toho, kdo nedomočil", Honza kontruje "Rozkvetlou loukou" a pak latinskými jmény zvířat či hvězd začínajícími na A. "Osudově jsem nakonec přes nevelký odpor sou-druhů protlačil Jarabáky - ve zpětném zrcátku název maximálně nevhodný pro soubor s ambicemi na mety nejvyšší", chlubí se pamětník Kudyd.

1989-1992 předpotopní epocha

Tři volové se na srazu základky dohodli, že založej kapelu, která všem Bevejodinem mandle vytře. Kudyd na ty časy, skromně se červenajíc, vzpomíná: "Sice jsem na kytaru z kluků válel nejvíc (právě v tý době jsem brilantně přehrával na dluh Bulatu Okudžavovi a balil na to jednu trudovitou patnáctku), ale musel jsem se chopit violončela, který z nás mělo udělat zajímavej skvost folkového nebe."
 

 
Klasické zobrazení   Mobilní zobrazení